Psí známky mají jednoduchý účel - slouží k identifikaci osob. Výraz "psí známka" je neformální označení pro tyto dva kousky nekorodujícího kovu, který visí na krku vojenského personálu mnohem déle, než bychom čekali.
Psí známky tak, jak je známe dnes, vznikly sice až v polovině 19. století, ale je možné se podívat do historie a najít zde případy něčeho velmi podobného.
Postupem času se na známky začaly přidávat kromě jména další užitečné informace tak, aby co nejlépe sloužily svému účelu.
Římští legionáři měli psí známky zvané signaculum. Obsahovaly základní informace, jako je jméno a skupina. Byly vyrobeny z olova a a nosily se na koženém provázku kolem krku.
Čínská armáda začala používat identifikační známky v polovině 19. století.
Vojáci, kteří bojovali ve Spojených státech v občanské válce, však museli improvizovat. Aby se na bojišti identifikovali, napsali si na kus papíru informace, jako své jméno a adresu a ten si pak připnuli na zadní stranu bundy z vnitřní strany. Někteří vojáci si místo toho tyto informace vyryli na opasek nebo batoh.
A tady se objevila šance pro americké obchodníky, kteří se chopili příležitosti a začali nabízet odznaky se jménem vojáka, jeho hodností, jednotkou a vojenským postavením. Byl zde většinou ještě štít nebo orel a válečná fráze, jako například "Válka za unii".
Jen několik let po skončení americké občanské války byly v roce 1870 vydávány známky pro pruskou armádu v prusko-francouzské válce. Měly německou přezdívku "Hundemarken" a vycházely z identifikačního systému pro psy.
Postupem času se vojenské známky začínají stávat běžnou záležitostí. V roce 1906 je armáda Spojených států začala oficiálně poskytovat svému personálu. V roce 1907 ji následovala britská armáda. Britské identifikační známky byly vyrobeny z hliníku, stejného kovu, jaký v té době používaly Spojené státy. Británie, Kanada, Austrále a Nový Zéland si zachovaly stejné základní identifikační kotoučky až do konce 20. století.
Rok 1916 přinesl změnu - Spojené státy i Britové začali používat psí známky dvě. Pokud voják zemřel, jedna známka byla odstraněna, aby se usnadnil záznam o úmrtí. Druhá známka byla ponechána na těle pro identifikaci po jeho odvezení z bojiště. Používání dvou kusů známek se rozšířilo a používá se dodnes.
Identifikační známky jsou v různých zemí odlišné, liší se způsoby jejich výroby, materiály nebo informace na nich uvedené.
Zde máme několik zajímavých faktů týkajících se psích známek:
- Některé země používají psí známky, které se lámou na dvě části, například Kanada, Izrael nebo Dánsko.
- Kuličkový řetízek je nejčastěji používaným řetízkem. Dříve se používal také provázek.
- Známky jsou většinou oválné nebo obdélníkové.
- Některé země uvádějí na psí známky náboženskou příslušnost.
- Sovětský svaz během II. světové války psí známky nepoužíval. Místo toho se používal váleček, v němž byl vložen papírek s údaji. Po skončení války se začaly používat oválné známky, které jsou podobné těm současným.
- Tři nejčastěji používané údaje na psích známkách jsou: jméno, krevní skupina a rodné číslo.
Různé použití identifikačních známek
Psí známky získaly oblibu a rozšířily se i mimo armádu. Mimo jiné se staly i vyhledávaným módním doplňkem nebo marketingovým artiklem některých společností.
Podobný koncept najdeme také ve zdravotnictví. Lze na ně uvést mnoho důležitých informací o pacientovi, jako např. alergie, krevní skupina, kontakty pro případ nouze atd.
Další zajímavé informace